Část první: VIP návštěva
Brašule ani Jana ještě v Grenoblu nebyli. Nebyli pořádně ani ve Francii, takže jsem na ně vytáhla nejtěžší kalibr francouzské kuchyně včetně žabích stehýnek, Camembertu z nepasterizovaného mléka, který musel vonět až do Prahy, carpaccia z hovězího (syrového), polévky z mořských plodů a Hvězdopravcova nesmrtelného a nenapodobitelného magret de canard, čili kachních prsou, po kterých se lze jen olizovat až za ušima. Dá se to shrnout, že jsme v podstatě byli stále přejezení. Těžkého kalibru byla také vína, a to všechno mělo poněkud vliv na naší výkonnost v horách: jeden den jsme dali trochu výprodejů i s mojí kamarádkou Alenkou, a hlavně procházku na Charmant Som, který je dle jména šarmantní, a to hlavně tím, že se dá autem vyjet skoro až na vrcholek. Cestou jsme se ale stejně ztratili, ale to bylo dobře, protože jsme aspoň viděli kamzíka.
Vidíte ho? Já jsem měla trochu problém, alepak jsem ho natočila dokonce i na video.Kamzíci jsou skoro tak plaší, jako kozorožci.
Brašule pak velmi odvážně vylezl s Hvězdopravcem po Via ferratě na Bastilu, a to i přes to, že mu to Hvezdopravec ztížil tím, že všechny věci pěkně uklouzal sprchovým gelem, který si zapomněl v batohu a který se pochopitelně vylil do všech věcí, včetně brašuleho dosud pěnícího obalu na fotoaparát.
Další den jsme byli už odvážní všichni a vylezli jsme na Croix de Chamrousse. To je ten kopec za námi.
Brašule a Jana pak odjeli na jih, a my jsme zůstali v Grenoblu. V pátek večer jsme jako obvykle šli na koncert na Cabaret Frappé...Část druhá: Dobrý skutek a historky pana Vratislava
...kde kromě končícího doktoranda Hvězdopravce byl též končící doktorand Vratislav. Vratislav končí momentálně s Vilémovou pomocí anglický text svého doktorátu a Vilémovi za pomoc platí vlastnoručně připravenými pokrmy jako například francouzskými brambory.
Vzhledem k tomu, že Vratislav občas pronese větu jako: "Včera jsem si uvařil (dosaďte nějaký název)...ty jo, to bylo tak hnusný!" a že jeho nákupní košík se obsahuje velmi často zmraženou pizzu, rozhodla jsem se nabídnout, že pro změnu můžu udělat ty francouzské brambory já. Kluci řekli, že v tom případě by mohlo být něco jiného, než francouzské brambory, protože ty jsou každý týden. 
A tak byl guláš a bramborové knedlíky dovezené přímo v hrncích až k Vratislavovi domů spolu se čtyřmi vychlazenými Plzničkami. Každý tak měl jednu, tedy kromě Vratislavova zbrusu nového plyšového krokodýla, který se k Vratislavovi dostal tak, že vypadl z regálu, když Vratislav procházel obchodem (zřejmě za účelem koupě zmražené pizzy). 
Prodavačka se snažila krokodýla nacpat do regálu zpět, ale evidentně tam pro chudáka krokodýla nebylo místo a ronil krokodýlí slzy. A prodavačka námahou krokodýlí kapky potu. A tak není divu, že srdce inženýra elektotechnika zjihlo a krokodýl tak skončil v košíku.
Vilém přispěl svojí (velkou) troškou do mlýna dezertem Mille-feuilles a malinovým a borůvkovým dortem a Vratislav zase historkou o Tour de France. Díky Vratislavově jedinečné schopnosti zapnout si sám kameru nepozorného štábu snímající Tour de France jste měli totiž možnost ho vidět v přímém přenosu, kterak před kamerou radostně poskakuje. Záznam bohužel nemám, ale snad vezmete zavděk několika fotografiemi guláše knedlíků...
Jak vidíte, zatím je to spíš o jídle, než o horách. Ale ne na dlouho...
Část třetí: Hora Taillefer v Tailleferu
...protože v sobotu večer naši věrní horští souputníci Gael a Caroline navrhli, že v neděli vylezeme na Taillefer. Hvězdopravec tížen výčitkami svědomí a břichem plným guláše odmítnul, ale já jsem se rozhodla, že půjdu i tak. Zaprvé právě kvůli všem těm horám jídla spolykaným za poslední týden. Zadruhé proto, že na Taillefer jsme se už chystali dvakrát a ani jednou se výstup nedařil: jednou proto, že jsme přijeli pozdě, a jednou proto, že nebylo vidět na krok. A zatřetí proto, že je to nejvyšší vrchol Tailleferu a minulý týden jsem zdolala nejvyšší chodecký vrchol posledního ze tří pohoří, které obklopují Grenoble, takže byl čas jet také někam jinam než do Chartreuse, Vercorsu nebo Belledonnu. A začtvrté proto, že takhle krásně jsme Taillefer viděli s brašulí a Janou, když jsme byli na Croix de Chamrousse.
Výstup s převýšením 1200metrů jsme zvládli za tři hodinky, uvelebili se nahoře, odkud jsme viděli na Mont Blanc...
, poblíž něhož v tu dobu moje kamarádka Alenka lezla v tu chvíli na Aiguille du Midi (cca 3800m), ačkoli si v půli cesty pod tuto horu uvědomila, že zapomněla sedák (yes, all the caracters are only cartoons, don't try this at home)......a dále jsme viděli Croix de Chamrousse, Meije, Obiou (na fotce za námi vpravo), a dali jsme si dobrý piknik.
...i když velká část Belledonnu byla v mracích...
A pak jsme šli pomalu dlouho nádhernou cestou necestou dolů. Takhle vypadal Taillefer, když jsme kousek slezli. No ano, je to krpál a vysoko, jak vidíte.
Takže není divu, že nás cestou dolů bolely nožičky. Naštěstí tam ale byla hospoda a v ní výborný borůvkový koláč a poněkud méně výborné francouzské pivo. Hory a jídlo, to jde zkrátka výborně dohromady.A zazvonil zvonec a pohádky je konec. Ale, znáte mě: ještě se můžete podívat na ostatní fotky: tady jsou ty první části, tady ty z té druhé, a tady ty z té třetí...
Žádné komentáře:
Okomentovat