Kříž s Belledonnským křížem

Tenhle víkend byla tak vynikající předpověď počasí, že duše každého správného horala v Grenoblu nemohla prahnout než po jediném: po Belledonském kříži, tedy Croix de Belledonne, nejvyšším chodeckém vrcholu této části Alp. Grenoble je sevřený mezi třemi pohořími: Vercors, Chartreuse a Belledonne. Nejvyšší horu Vercors, Grand Veymont (2341m), jsme zdolali podruhé před dvěma týdny, jak se můžete dočíst zde, a Chamechaude (2082m), nejvyšší horu Chartreuse, zase v září 2007. Croix de Belledonne je ale skutečná výzva: nedá se totiž vyjet autem výše, než cca na 1300 metrů. A když vám řeknu, že vrcholek je v nadmořské výšce 2926m, rychle dopočítáte, že vás čeká převýšení 1600m. Tedy, abych nepřidávala: dle mapy je konec silnice na 1365metrech. Převýšení je tedy přesně 1561metrů. Z chodeckých vrcholů okolo Grenoblu je to tak jeden z těch méně přístupných.

Naše výprava měla sraz v 8:15 na konci silnice. Výpravu organizoval Xavier, který přivedl dva kamarády: Pascala, který zapomněl hůlky v autě, a Antoina. A Hvězdopravec a já jsme v autě přivezli ještě naše dva věrné horské souputníky Gaela a Caroline a jejich kamaráda Jeroma.

A vyrazili jsme. První etapa je výšlap na 1937metrů k Lac Crozet. Nádherné alpské jezero s výhledem na Chartreuse, jak vidíte.
Pascal kousek pod jezerem zase zapomněl hůlky a Antoine to u jezera vzdal. Je fakt, že pokud cítíte těžké nohy a před vámi je ještě 1000 metrů, je to asi to nejlepší řešení. Mně se kupodivu šlo dobře a rychle. Hvězdopravec pravil, že jsem ráno asi pozřela k snídani lva. Myslela jsem, že to je narážka na odér, takže jsem se trochu urazila, ale ujistil mě, že ne.

A stoupali jsme dál. Tohle je pohled na Lac Crozet z výšky......a jdete dále okolo vodopádu...
..., který dává tušit, že nad ním bude zase jezero...a skutečně!Jedná se o první z Lacs des Doménon. A jak vidíte, pokud jste se nekoupali v Lac Crozet, tak v tomhle se asi nevykoupete...
...jedině, že byste byli jedním z otužilců, co se na nový rok koupou ve Vltavě.

Od jezera, které je stále pouze proklatých 2380metrů nad mořem vede cesta vzhůru sněhem a ledem. Vyndejte hůlky nebo cepín a hurá na to. Hvědopravec mě vlekl jedním žlabem a ukazoval mi, kterak vylézt jenom s hůlkou, bez cepínu a bez maček. Byla jsem poměrně ráda, že nemám lyže. Jsem si jistá, že by mě ten příšerný padák nutil taky jet dolů.

A tak jsme šli a šli a šli tím sněhem, až jsme nakonec došli. A byla to nádhera. Ještě jsem stihla vyfotit Hvězdopravce:
...a hned vedle nás čnící Pic de Belledonne...a foťák zahlásil, že "battery exhausted". Žabař. A to se celou dobu nesl v batohu! Vrcholový snímek a důkaz, že jsme na Croix de Belledonne vylezli, je tedy z Xavierova foťáku:
Najedli jsme se a vydali se dolů. Pokud mě výstup překvapil tím, že to nakonec nebylo vůbec tak dlouhé a strašné, jak jsem si myslela, tak na sestupu hlásily moje nohy "battery exhausted" posledních pět set metrů s palčivou naléhavostí. A to jsme prvních cca 300metrů jeli dolů po sněhu po botách a já pak cca 100metrů také po zadku, brzdíce hůlkou a držící si pevně svůj klobouček. K autu jsme se dobelhali jen tak tak. Celý výlet se vším všudy nám zabral 10hodin. Ale stálo to za to! Z výletů okolo Grenoblu je to spolehlivě jeden z nejkrásnějších. Můžete se o tom přesvědčit v galerii mých fotek, která je zde.