Pacs a pusu

V pátek jsme se pacsovali. Pacs je francouzské registrované partnerství, které ale svobodomyslní Francouzi umožňují uzavřít i heterosexuálním párům, a vlastně nejen párům, ale komukoli, kdo si s někým přeje mít nějaký právní vztah. Pro velkou část párů je to dobrý způsob, jak se vyhnout manželství, ale zároveň mít podobná práva. Důvod našeho pacsu byl jasný: v říjnu se stěhujeme do Chile, a potřebujeme papír, aby nám úřady věřily, že spolu něco máme.

Když už se do toho ale jednou pouštíme, tak ať to stojí aspoň trochu za to. Rozhodli jsme se tedy udělat v pátek party pro všechny naše kamarády. A já jsem se rozhodla trochu si zatvořit a vytvořila jsem tedy tuto pozvánku zachycující různé typické okamžiky našeho života: doufám, že se vám líbí.
I když celý pacs trvá asi 15 minut, neodolala jsem a na tuto příležitost jsem si koupila nové šatičky. Tedy, abych to upřesnila: nové šatičky jsem si koupila, protože jsem je spatřila jednu dubnovou neděli cestou na nějaký důležitý rugbyový zápas ve výloze obchodu Atcha, a celý zápas jsem na ně musela myslet, jak jsou krásné. A protože jsem na ně myslela ještě v pondělí, nešlo je v obchodě nechat. Jenže v dubnu bylo hnusně, v květnu bylo hnusně a v červnu také, a tak jsem dlouho šatičky obdivovala jenom ve vlastní skříni. Jednoho dne mě pak napadlo, že z nich vlastně můžu udělat svoje "pacsovací šaty". Hlavně pro všechny ty barvičky...jediná barva, co na nich není, je zrzavá. A tu mám naštěstí na vlasech...

Party bylo nutné také dobře připravit, co se týče jídla. Na menu jsem to nakonec trochu předimenzovala, a dělala jsem:
plněné žampióny, lososové bonbóny, palmové lístečky a malé koláčky jako jednohubky, omáčky: pálivou, z fety a bazalky, z červené řepy a tzv. ruský salát. No, a abychom si pak skutečně naplnili bříška, rozhodla jsem se pro "Marseillskou buchtu" a buchtu s kozím sýrem a cuketami, a koláče: s rajčaty, mexický a se špenátem a kozím sýrem. A navrch citrónový koláč a tiramisu. Prostě jsem den před tím strávila celý v kuchyni. Recepty máte přiložené. Jo jo, je ze mě perfektní žena... vaření mi zabralo celý čtvrtek a zcela mě zbavilo závisti, kterou jsem chovala před tím ke kuchařům v domnění, že je to vynikající a zábavné povolání. Hlavně ale, že jídlo chutnalo, a snědlo se všechno, až na kus tiramisu, které Hvězdopravec díky vlastní šikovnosti shodil ze stolu a vytvořil tak na zemi půvabnou směs ze střepů a mascarpone.

V pátek jsme měli být u soudu ve 12hodin, a tak se také stalo. Byli jsme odkázání na "box číslo 4". Nic romantičtějšího jsem nikdy neviděla. Vlastně, možná ano...prosklenou telefonní budku. Takto Hvězdopravec rozjímá nad posledními okamžiky svobody...

Ve 12:04 bylo hotovo a mohli jsme se vydat slavit. V plánu byla Bastilla a restaurace Chez Per Gras. Tady se můžete podívat, jak nám to slušelo v "les boules", čili v lanovce na Bastillu...no jasně, přece tam nepůjdeme pěšky, že? I když, vylézt tam po Via Ferratě by bylo nebylo špatné...










Jídlo v Per Gras bylo vynikající, zalili jsme ho vínem a šampaňským, a tak odpoledne následovala nevyhnutelně siesta. V sedm jsme se zvedli a začali připravovat party. A za pět osm už zvonili kamarádi, a vypuklo velké slavení. Byli u nás: Vilém, Adam, Honza Zelený, Honza Flegl, Sylvestre, Sabine, Aurel, Nono, Iga, Stephan, Marlena, Stan, Vratislav, Xavier, Meike, Stephan le Boulet, Axel, Helene, její sestra, bratranec a přítel její sestry, Alex, David, Julianne, Beatrice, Jana, Gael a Karel, a kupodivu u nás nebyli sousedi, protože i s námi dvěma to dělá přesně třicet lidí. V jednu chvíli jsem napočítala v naší kuchyni o cca 7mi metrech čtverečních šestnáct osob. Vypadalo to asi takhle:Jinak se povídalo, jedlo a pilo, trochu tančilo a zpívalo...



...a nakonec také trochu spalo...









...alespoň takhle nás vyfotili poslední odcházející hosté ve čtyři ráno.

Ostatní fotky z pacsu najdete zde. Protože většina stránek je trochu ohořelých, fotek rozmazaných a podobně, není jich mnoho. Stáhla jsem tím pádem nějaké další Karlovo stránek, a to bez svolení autora. Pardon.