Ve Francii existujou dvě observatoře. Jedna je v Horní Provence (Haute Provence) a druhá je kdesi pod Pyrenejemi. Jinými slovy, astronomové nejsou žádní hlupáci. Přece nebudou konstruovat dalekohledy někde na průmyslovém severu. Takzvané "světelné znečištění", které jim zabraňuje pozorovat, je prostě nejnižší zřejmě právě v turisticky vyhledávané Provence.Osobně jsem se tedy lehko nechala zlákat Hvězdopravcovou nabídkou, že pojedeme na týden na observatoř v Provence, kde pozoruje v této době na "misi" jeho šéf doktorátu Damien, Francouz, který pracuje na observatoři v Ženevě. Zatímco Hvězdopravec tam plánoval pracovat na svém doktorátu, já jsem pak dostala za úkol nezapomenout si hlavně plavky, protože součástí observatoře je samozřejmě též hasičská zásobárna vody. Horní Provence je suchá a požáry jsou tam velmi časté: jediný, kdo tam dělá celoročně barbecue, jsou samozřejmě Švýcaři. Musím uznat, že voda na požáry je dobře filtrovaná a udržovaná perfektně čistá ve vykachlíčkované nádrži a dá se do ní slézt po schůdcích. Laik by skoro řekl bazén....
Observatoř se nachází takto půvabně zasazená do krajiny vedle vesničky jménem St.Michel. Vesnička se pak nachází cca 15km od centra Horní Provence Manosque. Na kopci jsou rovnoměrně rozesety kopule s dalekohledy, staré vyřazené kopule, staré vyřazené dalekohledy, staré kopule s vyřazenými dalekohledy a také velmi pohodlně vypadající rodinné domky, z nichž není vyřazený ani jeden. Na konci cesty nás čekal tzv. "švýcarský pavilon": přízemní domek se svěma ložnicemi, kuchyní, obývákem, koupelnou, záchodem, garáží a švýcarskými zástrčkami. Které, jak si můžete domyslet, jsou úplně jiné, než ty francouzské. 
Vedle domku byl tento (starý vyřazený) dalekohled s (ještě nevyřazenou avšak již nefunkční) kopulí. Při pokusu otevřít kopuli se ozval příšerný zvuk, který jsem chybně zaměnila za zvuk padajícího nefunkčního tunového dalekohledu na zem, ale pokus naštěstí skončil pouze spadnutím letitého prachu na mojí hlavinku. A dále byl vedle domku 
tento stoleček, kde se astronomové občerstvují po tvrdé práci, jak vidíte.Moje vlastní vědecká činnost se týkala především teoretického studia materiálu, alchymie, explorace terénu a dobíjení baterií. Laicky řečeno čtení, vaření, výletů na kole a spánku. Plus studium astronomické duše. Možná by se mě byla měla týkat i (švýcarská) cedule nalepená v kuchyni: "Manželky astronomů jsou žádány, aby před odjezdem uklidily."...ale jednak nejsem manželka, a jednak se machismus ve Francii příliš nenosí.
Co se týče výletů, Horní Provence je tak trošku jako bipolární: pořád je to nahoru a dolu. To jsem pochopila už při první cestě na kole pro chleba, která vedla nejdřív střemhlav 150 výškových metrů dolů, a poté střemhlav 100 výškových metrů nahoru. Koupit chleba...a střemhlav dolů a zase nahoru. Přesto jsem statečně jezdila pro chleba každý den a nenechala si ujít ani příležitost navštívit pravý vesnický blešák čili takzvaný "vide-grenier": vypráznění půdy. A že na té půdě bylo věcí! Je snad libo zánovní kabelka, kožich a k tomu elegantní gumovky?
či žehličku, světla od auta, dvě liché kožené rukavice a starý psací stoj?
Nebo snad trpaslíček do zahrádky? Máme je pleti černé či bílé...
také měli krabici plnou starých golfových míčků, kdyby se hodilo... Ale jak se říká, kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Nakonec jsem odešla s úžasnou cukřenkou a ještě úžasnější konvicí na čaj, která má cosi jako speciální kabátek na uchovávání teplého čaje. Hvězdopravec pravil, že by to nechtěl ani zadarmo, ale že mám aspoň talent vybírat věci, které jsou v relativně dobrém stavu.No a co tedy skutečné observování? Nutno uznat, že bylo celý týden poměrně ošklivé počasí, které kazilo výsledky výzkumu a zcela znemožňovalo využití požární nádrže. Oba astronomové ale švýcarsky skutečně pracovali. A ukázali mi dokonce i několik z funkčních dalekohledů. Víte, že v dnešních dalekohledech už není žádná čočka? Je to jen systém zrcadel. Za to dám ruku do ohně, protože jednou natočili technici dalekohled tak, abych se do něj mohla podívat, že tam je skutečně zrcadlo. A protože jsem tak malá, že ani při sklopení dalekohledu jsem do něj neviděla, přinesli mi na to dokonce štafle. A tak jsem se mohla vidět v zrcadle, do kterého se normálně dívají jenom skutečné hvězdy!
Kromě toho jsem také pozorovala zatmění měsíce, přičemž člověka jako já při tom zklame, že ty dnešní super dalekohledy jsou napojené na počítač a není na nich tedy žádné kukátko. Zatmění jsme tedy pozorovali pouhým okem.
A to je vlastně všechno. Na mém webu máte fotky, a tady malý pozdrav z nedělního večera v St.Michel...
Žádné komentáře:
Okomentovat