Hvězdopravec píše a stav prací je tak daleko, že požádal o pomoc na opravách i mě. Moje maminka sice řekla něco v tom smyslu, že to je přece úděl češtinářek, pořád opravovat nějaké diplomky, jenže to asi zapomněla, že jediné, co Hvězdopravec umí říct česky je "sluníčko", "pečínka", "vopičák" a "píčo, vole". Můžete zkusit uhodnout, které z těchto slov ho naučil Báňovský Chasník Vilém, když hráli squash. A protože pouze slovo "sluníčko" má cosi společného s jeho doktorátem, je jasné, že ostatní slova doktorátu musejí být v jiném jazyce, a to v angličtině nebo ve francouzštině. No ano, však říkám, krize je opravdu nejen na burze.
Včera jsem tedy přelouskala jeden článek a jednu kapitolu. Vzrušující. Konečně vím, čím se Hvězdopravec zabývá. Hledá ve vesmíru hnědé trpaslíky! Opravdu! Anglicky se to řekne brown dwarf a francouzsky naine brune. Inu, popřejme mu hodně štěstí při hledání. Mimochodem, jeho nová metoda hledání je snímkování. Jako, že se snaží toho trpaslíka vyfotit. Není nic lehčího:
Mimochodem, prostřednictvím tohoto blogu bych se ještě jednou chtěla omluvit Karlovi, Elišce a Jirkovi, které jsem velmi nezdvořile nepustila dál, když se na nás v neděli večer přišli podívat, a my jsme byli v plném hledání trpaslíků a jejich chyb.Kromě oprav na doktorátu se u nás v domě rozběhla po francouzsku urgentní oprava prasklé stoupačky. Nebojte, nebyli jsme vytopeni! Stoupačka praskla už asi před rokem, a od té doby z ní pravidelně vytéká voda na chodbu v prvním patře. V průběhu minulého roku se na opravdu střídali různí šmudlové, kteří díru ve stoupačce vždy nějak zalepili, přičemž se tak únik vody občas na čas snížil, ale pak se zase zvýšil, když se díra opět protrhla a nahromaděná voda vytekla na schodiště. Jak vidíte, voda má skutečně paměť, a když se prostě rozhodne téct na schodišti, tak se dá jedině přistoupit k urgentní výměně celé stoupačky.
Urgentní výměna byla naplánována na úterý ráno. Od víkendu v domě visely dopisy od pana Fiori, který se svým italským původem vykřikoval téměř, že kdo nebude v úterý ráno doma, aby mohla být stoupačka opravena, bude zastřelen mafií. Hvězdopravec, po marseillsku velmi disciplinovaný, prohlásil, ať mu pan Fiori vleze na záda, a že on doma nebude. Já jsem se ale přimlouvala, abychom se ukázali kooperující, a skutečně doma v úterý ráno byli. Bohužel, zrovna v úterý ráno jsem měla kurz psaní CV na pracovním úřadě. Kurz, kam jsem nakonec šla, byl velmi zajímavý, protože jsem se mimo jiné dozvěděla, že na francouzském CV nefiguruje kolonka "cizí jazyky" (znáte vtip o tom, že osoba, která mluví třemi jazyky je trilingvní, osoba, jenž mluví dvěma, bilingvní, a osoba, která mluví jedním, 
je Francouz?). Dále jsme byli nuceni do našeho CV nacpat alespoň tři řádky "kompetencí", tj. toho, co umíme, a vedle sedící řidič kamionu pořád nemohl přijít na nic jiného, než "řídit".Pan Fiori jistě ve svém CV mafiána může uvést do kompetencí "vylepování plakátů". Celé úterní ráno se nikdo v domě neukázal, ale hned odpoledne přibyly na chodbu nové plakáty, přímo vedle těch starých. Podle nových plakátů práce začnou ve středu následujícího týdne. Formulováno opět se slušností mafiána, ale tentokrát přeci jen se seznamem lidí, kterých se potencionální zastřelení týká. Respektive těch, kteří musejí být doma.
Můj život asi vypadá takto tak trochu nudně. Ale nebojte. Ještě pro vás mám krátké shrnutí večírku z Just Beer, který byl sice již před více než týdnem, ale k jehož popisu jsem se ještě nedostala. Tak tedy, úkol, ten zněl jasně. V pivní asociaci prezentovat česká piva a něco drobného k nim na zakousnutí.
Ona drobná věc měl být bramborák vyrobený v mojí kuchyni. Během tří hodin jsme nakonec uplácali bramboráky z deseti kil brambor za pomoci mého robota Kenwood, Vratislavova vařiče a především neúnavné a štědré pomoci rukou Viléma, Virginie, obou Aniček, Kamily, Elišky, Vratislava, Laurenta, Nikolase, Karla a Jirky, kteří se všichni vešli ke mně do kuchyně a míchali, škrábali, smažili, co jim síly stačily. 
Balírna bramboráků, umístěná v koupelně, to všechno pěkně zabalila, a bylo možné vyrazit.Český večírek v Just Beeru měl velký úspěch. Soudek Plzně byl bohužel vypit už po dvou hodinách a nezbylo tedy než pít Budvar či Primátor. Jirka se poučil, že není záhodno pít se Zelochem, protože ten se v žádném případě křestním jménem nejmenuje Míra.
Po skončení akce jsem neprozřetelně nabídla, že se zbytek večera může odehrát tam, kde celá ta sláva začala, tedy u mě doma. Chytře jsem si myslela, že si tím usnadním práci s úklidem po bramborákovém šílenství. Netušila jsem, že naopak bude koupelna-balírna proměněna Laurentem v noclehárnu, ani že Tomáš usne na kanapi hlavou dolů a Vratislav mu pomaluje nohy. Zkrátka jsem podcenila sílu českého piva. Pokud opravdu, ale opravdu, nemáte co dělat, podívejte se na videa.
Nakonec se ale moje strategie vyplatila: Vilém, Vratislav, Tomáš a Nicolas nakonec usnuli v obýváku, a tak mi ráno pomohli se snídaní, i s úklidem. Děkuji!
Žádné komentáře:
Okomentovat