úterý 16. prosince 2008

Hvězdopravcovo hájení

S naším stěhováním se čas, který se ještě v říjnu ploužil, rozběhl a rozuháněl, rozpádil, rozsprintoval, rozsvištěl a nakonec rozletěl zcela nadzvukově. Můj dnešní blog tak vznikl v jedinou volnou chvilku, a to na "ateliéru", jak vznešeně místní pracák nazývá různé kurzy o tom, jak shánět práci. Kurz byl zaměřen na to, co chceme v životě dělat a kterak se tázat, abychom zjistili, co dané povolání obnáší v určitém podniku. Vedle dvě sedící uklízečky tak formovaly otázky, jimiž mohou zjistit, zda ten který podnik nepotřebuje uklidit, opodál sedící informatik se ani při čtení otázek nezbavil nervózního koktání, a já jsem měla hlavu plnou toho, jak za večer stihnu uvařit všechnu svíčkovou ze sedmi a půl kil masa, která pro mě v té době připravoval můj oblíbený řezník Laurent.

Protože nadešel čas, kdy Hvězdopravec bude obhajovat svůj doktorát. V klidném čase příprav na stěhování je tak čas vařit víc než Magdalena Dobromila Rettigová za celý svůj život. Generálka byla v pátek v Ženevě. Hvězdopravec jako obvykle v klidu připravoval prezentaci ještě pět minut před zahájením jeho pre-obhajoby. Při přednášce o tom, co během svého doktorátu dělal, jsem se připravovala vyskočit v posledním bodě "perspektivy", abych běžela připravit občerstvení pro komisi. Nakonec se mi ale Hvězdopravec zdál poměrně nervózní, a protože jsem ho nechtěla rozptylovat hlukem v sále, který bych způsobila odchodem, rozhodla jsem se zůstat až do konce. A dobře jsem udělala. Část "perspektivy" by mi byla nenechala dost času ani dojít ke dveřím, natož připravit občerstvení. Během třiceti sekund, které tato číst trvala, došlo všem, že Hvězdopravec nestihl prezentaci dodělat celou, ale naštěstí na komisi už čekalo šampaňské, Chateuneuf du Pape a moje vynikající koláče. Dokonce i dr. Mayor, objevitel první extrasolární planety a nejspíš budoucí nositel Nobelovy ceny, mi je pochválil. Ne tedy, že bych se chtěla vytahovat...

A vaření tedy pokračuje na obhajobu "na ostro" ve čtvrtek, kdy bude zlatým hřebem kromě Hvězdopravce též moje svíčková z uvedených sedmi a půl kil masa připravených řezníkem Laurentem. Sedm a půl kilo masa ho docela vyděsilo, ale též ho evidentně potěšila moje věrnost, se kterou k němu chodím. Při předání mých sedmi kusů předního hovězího, na něž prý nestačila jedna kráva, ale musely být dvě, řekl: "Dovolím si vám k tomu věnovat tento salám.", a kromě toho mi daroval fantastickou tašku, kterou vidíte zde na fotce. A to zcela nezjištně, neb moc dobře ví, že odjíždíme do ráje hovězího, jižní Ameriky. Těším se, kterak budu šik tašku nosit ke svým zbrusu novým šik šatům, které jsem si na obhajobu pořídila.

Ke svíčkové budou pravé knedlíky z hrubé mouky, kterou jsem získala díky vyslání SOS celé české komunitě. V pondělí večer jsme tak s Hvězdopravcem udělali tour po Grenoblu, kde mi moji báječní čeští kamarádi každý dal, co měl.

Kromě vaření nás sužují stále stejné administrativní trable umocněné faktem, že poté, co jsem podle instrukcí personálu Bouygues Telecom požádala o odpojení mého mobilního telefonu v půlce ledna, mi tento telefon byl odpojen tento víkend, a to i přes urgentní telefonát na help line, kde jsem byla ujištěna, že telefon nebude odpojen v prosinci, ale v lednu. Na druhou stranu jsem se tak zbavila pana Stěhováka, jehož telefon naopak funguje velmi dobře. Pan Stěhovák překonal nástrahy odhadu ceny v angličtině a zvládnul nakonec stes okolo toho, že si nebyl jist, zda odhadl dobře objem našich věcí a ptal se na to opět mě. V duchu babyblues po panu Fiorim nazývám nyní pana Stěhováka "náš malý". Náš malý volá dvakrát denně, aby se ujistil, že se opravdu chceme stěhovat s nimi a nabádá nás, abychom to řekli lidem v ESO, který budou vybírat stěhovací firmu. Hvězdopravec se obává, že je možná zamilovaný do našich žiraf. Každopádně ale lepší zamilovaný Stěhovák, než paní Profesionální s jejími skvělými obaly, o níž jsme už nikdy neslyšeli. Zřejmě někde hovoří s intelektuály v kavárně. Když se to pan Stěhovák dozvěděl, rozzářil se jako sluníčko.

Září také pan Baggio, který bude pronajímat náš byt. Dnešní večer, kdy se to dozvěděl, zahájil opět slovy: "Nebojte, já se vyznám." a nazval se dokonce "starým pěšákem" (vieux routard). Zřejmě netuší, že jsme stále ještě nevymalovali kuchyň.

Tak mi držte palce, ať všechno dobře dopadne. Zbývá upéct tisíce koláčů, vyzvednout dva sudy Plzně, obhájit...a pak už jen slavit a balit.

Žádné komentáře: