Kuchtíci, kominíci a Vratislavovy narozeniny

Administrativní problémy řádně pokračují. Podali jsme žádost na radnici o potvrzení, že se stěhujeme. Pan Stěhovák málem zkolaboval, když zjistil, že odhad ceny stěhování má být v angličtině, a nakonec to vyřešil tím, že se rozhodl zeptat se svého šéfa, co má dělat, když neumí anglicky. Naše věci tak možná nakonec skutečně odjedou 29.12. jak mají a žirafy stráví 35 dní na moři na cestě do Santiaga. Nájem bytu nakonec svěříme panu Baggiovi, co se vyzná, a Gunter, náš německý konzultant nám povolil 30kg věcí navíc do letadla, a tak nehrozí, že se v lednově horkém Santiagu budeme pařit v zimních kabátech a věcech na lyže, což bylo oblečení, které obsahovala dle rozvahy naše zavazadla cestující s námi, nikoli se žirafami. Pana Fioriho nahradil zatím pan Kominík, který se stavil jedno ráno se štětkou a bez pozvání. Představil se jako Kominík, což se francouzsky řekne už ani nevím jak, a protože onen pán nebyl černý s bílou čepičkou, jak bývali kominíci za mého dětství, kdy jsme se urychleně chytali za knoflík a kdy největší legrace byla, když si někdo samou snahou ten knoflík ukroutil, moje otázka zněla: "Promiňte, co je to kominík?" Pan kominík nebyl evidentně jazykový znalec. Jeho odpověď zněla doslovně takto: "To je ten, co kominíkuje." Pokud ale nevíte, co je to kominík, vysvětlit činnost tohoto člověka slovem kominíkovat, jak jistě chápete, cizinci moc nepomůže. "Já vám to ukážu.", řekl Kominík nakonec a vrhl se do kuchyně, kde se jal lézt na stůl a sundal z našeho kotle část komína, se zalíbením do něj mrknul a spokojeně zašveholil: "Jé, to je binec." Vzal štětku a strčil ji do komína. Bohužel se ale ukázalo, že náš stůl není dost vysoký. "Máte schůdky?", zeptal se Kominík. "Co jsou to schůdky?", řekla jsem já. Kominík místo mávnutí rukou ozkoušel pevnost našeho radiátoru a v mžiku stál jednou nohou na lednici a jednou nohou na radiátoru. V této pracovní pozici se cítil dostatečně jistě, aby se mohl pohodlně rozpovídat o tom, jaké problémy má stará paní z pátého patra s majitelem svého bytu a o tom, že v našem domě vymetá komíny jenom on, a každý rok, a že tedy v domě zná všechny a že já jsem nová, protože mě minulý rok neviděl, že v mém bytě bydlel nějaký kluk a odkud že je můj přízvuk, že on by řekl, že z České republiky, protože v létě bydlel v kempu s Čechy a že umí říct "na zdraví". Netuším, zda kominíci opravdu nosí štěstí, ale jisté je, že tenhle kominík vypadal jako nejšťastnější kominík na světě. Nakonec seskočil z lednice a vydal se zase o komín dál s přáním šťastného roku a na shledanou zase za rok před Vánoci.

Kromě zvládání nejrůznějších lidí, kteří takto procházejí našim bytem, jsem se já sama proměnila ve velkého Kuchtíka. Protože vařím ráda a jako každý kuchař jsem se svými pokroky stále mlsnější a mlsnější, nabídla jsem Hvězdopravci, že se postarám o jídlo na jeho doktorát. Pravda, pamatuju si ještě bolení v zádech po přípravě jídla na oslavu našeho PACSu, a to mě čekalo vaření jen pro cca 40lidí. Doktorát bude nejdříve v Ženevě, a to v pátek, a poté v Grenoblu, kde na obhajobu plynule naváže večírek u nás doma.

Malou generálkou na přípravu doktorandské tabule, která bude čítat svíčkovou s knedlíkem, ale také nejrůznější koláče na svačinu a dezerty a pomazánky a nevím co všechno, bylo pečení dortu na Vratislavovy narozeniny. Náš oblíbený eletrotechnik inženýr se totiž v úterý dožil 28let. Od pondělka začala tak horečná činnost s vybíráním dárku a sháněním dortu, který se ukázal v předvánočním zmatku nesehnatelný. A protože jsem Kuchtík, nabídla jsem se, že uplácám dort vlastnoručně sama dle receptu mojí maminky. Jedná se o dort, který jsme jako děti vždy měly zdobený lentilkami v náš narozeninový den a který jsem dělala v životě dvakrát: jednou pro bratra mého bývalého českého přítele Chemika a jednou pro Létajícího muže. První pokus dopadl neslavně díky Chemikově zkušenému názoru že na směsi másla, mouky a mléka nemá po zahřátí co zhoustnout, ježto neví, proč by teplo mělo nějaký vliv na molekuly oněch třech látek. "Co by ti na tom asi tak zhoustlo?", řekl Chemik a kaše na nastavení, která tedy nebyla kaší ale tekutinou po vmíchání do krému stále nevábně vytékala ven. Druhý pokus byl o něco slavnější, ale dort byl z nějakých neznámých důvodů nesmírně hustý. V ničem si nezadal s pálenou cihlou.

Proto bylo upečení obřího dortu pro Vratislava, který ten den jako vždy večer organizoval svůj taneční kurz, velkou výzvou. Znásobila jsem recept čtyřmi a dala se do práce. Jako obvykle nehoda stíhala nehodu a především jsem se poučila, že nechávat roztát máslo na topení je dobrý nápad pouze pokud topení není příliš horké, nebo pokud dáte máslo do talíře či jiné nádoby. Já jsem na topení položila čtyři kostky másla ve vší jejích alobalové kráse tak, jak jsem je přinesla z obchodu. Po půl hodině mě zurčení tekutiny upozornilo, že někde v kuchyni je problém. Většina problému byla v té chvíli již na zemi. Ale někdy má člověk štěstí v neštěstí. Kuchyň stejně musíme dle slov pana Baggia vymalovat.

Nakonec se mi ale podařilo zakamuflovat jak jeden rozdrobený nevyklopený piškot, tak připálené kousky v kašičce na nastavení, kterou jsem tentokrát zahřála, ježto ač z pohledu chemiků na směsi mouky, mléka a másla nemá co zhoustnout, Kuchtík ví, že směs ve skutečnosti zhoustne. Po třech hodinách míchání, tření a pečení, po rozklepnutí dvaceti vajec, spotřebování kila cukru a kila másla, leželo na stole tohle:
Kromě pečení v té době probíhalo horlivé vybírání dárku. Našim tipem byl pípák ARVA, který umožňuje najít člověka zasypaného lavinou, či umožňuje hledat zasypané kamarády vybavené stejným přístrojem. Tato věc, která se v Čechách může zdát jako holá pitomost, je v Grenoblu běžný šperk, kterým se zdobí nejeden lyžař. Laurent sice namítnul, že jediná ARVA vhodná pro Vratislava je ta, která sama hledá či vyhrabává oběti, zatímco se její majitel pokouší přivolat pomoc svým radioamatérským přístrojem "rozhodovátko" za konzumace svých zasob Pilsner Urquellu, ale nakonec jsme se ujednotili, že pípák spolu s lopatou a sondou bude pěkný dárek.

A tak se také stalo. Nakonec to všechno klaplo díky detailní organizaci Karla, který svolal všechny na taneční kurz, který se tak proměnil v kurz degustace dortu. A katastrofický dort se kupodivu pochlapil, a byl dokonce velmi dobrý. Jako od maminky.

A nakonec se přeci jen tančilo až do půlnoci.



Hvězdopravec a já jsme dorazili až kolem půl dvanácté v noci, protože jsme byli před tím na večeři u kamarádů. Na Rabot jsme se vyšplhali autem za hustého sněžení. Vratislovovi se tak jeho ARVA určitě brzy šikne...