Podivné setkání

V Grenoblu bydlím v rezidenční čtvrti blízko centra v budově o osmi patrech. Náš byt je ve třetím patře. Ve vedlejších bytech bydlí různé podivné postavičky: paní se dvěma naprosto ohavnými psy, se kterými nepřetržitě konverzuje, takže když jí řeknete po ránu dobrý den, rychle odpoví a pokračuje v konverzaci se psy, což vede k tomu, že se většina zdravících obyvatel domu zastaví v domnění, že paní mluví na ně...sousedka, jejíž syn občas v rozčílení rozbíjí židle o zeď a která zásadně nejezdí výtahem a každé ráno v osm na jehlových podpadcích schází schody a...podle mého názoru nejezdí výtahem kvůli linii, Hvězdopravec zase říká, že má strach z výtahů, kdo ví...pár sousedů, který od té doby, co se jim narodil jejich ďábelský chlapeček, jenž svým nepřetržitým křikem už tři roky oblažuje celý dům, místo postelových radovánek raději poslouchá na plný plyn pořád dokola jedno CD U2...arabský pár, který se přistěhoval nedávno a který se U2 pokouší překrýt zvukem diskotékové muziky...atd.

Dovedete si tedy představit moje překvapení, když jsem v pondělí ráno ještě rozespalá vylezla z postele a za dveřmi slyším velmi jasně česky vyslovené:"Do prdele!!!!!" Protože jsem ve Francii dlouho, nebyla jsem si jistá, zda jsem náhodou neslyšela: "Meeerde!" a můj mozek mi to jenom hned přeložil. Nebo, že by mě někdo z mých kamarádů přišel navštívit v pondělí v osm? Proč by ale nadával na chodbě? Ale, pokud někdo na chodbě kleje česky, musí to být přece někdo, kdo mě zná...

Řekla jsem si, že mě musel šálit sluch a šla jsem dělat snídani.

"Kurva, už mě to fakt sere!!!!", uslyšela jsem, a tentokrát jsem si byla jistá, že jsem se nespletla. Na chodbě někdo klel tak jadrnou čestinou, jakou jsem neslyšela už dlouho dobu.

Koukla jsem se kukátkem a na chodbě jsem spatřila pochodujícího chlapíka, cca 40 let, malý, plešatý, podsaditý, v teplákovce a s lejstrem před očima...byla jsem si jistá, že ho určitě neznám. Opravdu jsem dobře slyšela "kurva, už mě to...."?

Zvonek. Neodvážím se otevřít a přes dveře se francouzsky ptám: "Co potřebujete?"

"Kurva!!!! Tomu já hovno rozumim!!!", řekl chlapík česky a s jemným nádechem zoufalství, takže věta na konci měla intonaci psího zavytí.

Moje srdce se tedy ustrnulo a zeptala jsem se česky. Chlapík, bez nejmenšího náznaku překvapení, že na něj mluvím česky uprostřed Francie v rezidenční čtvrti v domě o osmi patrech, pravil, že hledá jakousi firmu International Trade. Nevěřím mu ani slovo. Že by mafie opravdu pátrala po tom, zda bydlím tam, kde bydlím, a při nejbližší příležitosti mě nechala odprásknout? Asi bych se měla přestat koukat na detektivky...Že by onen mužík našel mojí adresu, a chtěl se k nám vetřít a bydlet u nás? Hm....A jak by jí zjistil? Okamžitě obviním svoji ukecanost na blogu...a obvyklou paranoidnost mojí maminky, která mi tak dlouho sdělovala svoje katastrofické scénáře, že jsem nyní schopná je tvořit sama...

Sdělím mužíkovi, že takovou firmu neznám, zeptám se na adresu, na které ona firma má být, a potvrdím, že adresa je sice správná, ale firmu, že tu neznám, mužík zakleje, tentokrát ve vědomí, že je ve společnosti dámy : "Kruci!" a řekne dokonce "Děkuju, na shledanou" a odkráčí.

Při snídani si najednou vzpomenu na podivnou schránku u nás v domě, na které je napsáno I-T. Dlouho jsem si říkala, který z našich podivných sousedů si napsal tohle jméno na schránku.

Teď už vím. International Trade.

Doufám, že chudák nefrankofonní řidič kamionu s jadrnou češtinou nakonec adresáta zásilky našel...