Sedm jezer a jeden trpaslík

Tenhle víkend byl opět poměrně naplněný činností. Především v pátek byla party, kde se s námi rozloučil po třech letech zasloužilý Grenoblan Vojta. Party byla u Vratislava doma, dalo se tedy očekávat, že bude vydařená, že Vratislav jistě vyzve někoho k tanci a že chudák krokodýl, co vypadl z regálu a dostal se tak k Vratislavovi domů, konečně pozná, zač je toho loket, když je někdo plyšová hračka.

Pokud máte nervy se podívat opět na jedno video, kde není nic vidět, ale které slouží jako důkaz toho, že Vratislav skutečně opět někoho k tanci vyzval, i když to byla bohužel kameramanka, tak do toho...




To ale vůbec není všechno. Jak říká moje maminka: chlastat, to není umění. Ale vstát ráno a ujet 40km na kole, to je umění.

A tak musím říct, že jsme fakt umělci. V sobotu v devět ráno jsme se sešli na zastávce Ile Verte, nasedli jsme ještě celí zelení do auta a jeli jsme na sraz s dalšími nazelenalými kamarády na parkoviště ke Carrefouru...to je toho, že... a následně do Sept Laux, kde nás čekalo sedm jezer. Bohužel 1100 výškových metrů nad parkovištěm.

A tak jsme vyšli. Jedním z členů výpravy byla také Kamila, nová lektorka češtiny, která zdědila nyní moje studenty. Vzhledem k tomu, že má v prváku 39 lidí a že se z toho ještě nezbláznila, usoudila jsem, že je psychicky dost odolná i na nějaký ten výlet do hor. Do batohu jsem pro ni vzala jeden windstopper navíc a čelovku. Protože známe ty výlety z Grenoblu...Ujistila jsem ji ale, že nehrozí žádné velké nebezpečí, protože je s námi jako vůdce Igor, který je horský průvodce. Kamila se tvářila nevěřícně. Možná měla nějaké zkušenosti či zprávy z Ruska z Kavkazu, kde je dostatečnou kvalifikací na průvodce schopnost zvládnout ráno svoji kocovinu či případně opilost tak, aby se průvodce dostavil na místo srazu s klienty. Ve Francii ale průvodci procházejí tříletým vzděláním, do kterého jsou přijati teprve po třídenním konkurzu, který obsahuje mimo jiné zdolání 1500 výškových metrů tam i zpět s desetikilovým batohem na zádech za 6 hodin, a tato zkouška je pak následována během do kopce, aby uchazeč prokázal, že mu ještě zbyly nějaké síly. S Igorem - francouzským průvodcem - tedy netřeba se bát. I když, matně si vzpomínám na jednoho průvodce, kterého jsme potkali letos v zimně na ledovci ve Valée Blanche, a který nám při slaňování z jednoho průsmyku začal vyprávět svoje historky, z nichž mi obzvlášť utkvěla v paměti tato: "Jsem slaňoval dva klienty, no, spadnul šutr, přeseknul mi lano, tak oba sletěli někam do prázdnoty, tak jsem tam zůstal sám jako debil." Když jsme nakonec všichni slanili a stáli na pevné zemi, průvodce uzavřel slovy: "No co, už dvakrát mě zavalila lavina, člověk s tím musí počítat, že tam jednou zůstane. Tak se mějte pěkně!" a odfrčel do údolí. Tak nevím, co si vlastně o průvodcích myslet.

Ale v sobotu nás čekalo jen 1100 metrů v přátelských horách bez ledovce. Kamila dole mrkla na rozcestník a spokojeně prohlásila, že jezero je jenom pět kilometrů a že to by snad mohla ujít. Jako psycholog jsem se rozhodla, že zřejmě nemá smysl jí upozorňovat, že vedle údaje pět kilometrů byl též údaj 3hodiny 30.

Po hodině výstupu dostala Igorova přítelkyně hypoglykemický šok, a Igor tedy usoudil, že bude nejlepší, když oni dva výpravu vzdají. Vůdcem skupiny jmenoval Vratislava, který se úkolu zhostil velmi profesionálně. Konkurz na průvodce by mu jistě neuniknul, protože nevím sice, zda by byl schopen po výletě ještě něco uběhnout, jisté ale je, že kapacita Vratislavových plic musí být neuvěřitelná, protože celých 1100 výškových metrů jako obvykle nepřetržitě mluvil, při zastávkách na pití se odvážně prodíral keři za cílem utrhnout několik malin a elán ho neopustil ani v ledové vodě jezera, kde si dobrovolně koupal za stálého mluvení nohy zatímco celá výprava umdlele pospávala na sluníčku. Jediné, co by Vratislavovu kandidaturu na průvodce mohlo zhatit, je fakt, že na rozcetí odhadoval směr pomocí přístroje "na pravdu", který nosí na klíčích. Přístroj obsahuje dvě kontrolky: zelenou a červenou, a jedno tlačítko. Fungování je jednoduché: stačí pronést otázku a zmáčknout tlačítko. Pokud se rozsvítí červená, odpověď je, že ne. Zelené světlo znamená naopak pozitivní odpověď. Je třeba říct, že fakt, že jsme se cestou na jezera neztratili, bude dán také faktem, že k němu vede jedna jediná cesta.

Po dvou a půl hodině výstupu Kamila ucedila přes zuby: "Tohle je nejhorších pět kilometrů mýho života!". Ale je vidět, že má pro povolání učitele všechnu potřebnou kvalifikaci, protože s námi nakonec vylezla až k jezerům. Ujít hned první výlet 1100 výškových metrů, to svědčí o vytrvalosti takových rozměrů, že zvládnout třídu 39 prváků bude proti tomu (možná tedy takovy trochu pětikilometrová) procházka růžovým sadem.

Ale zvládli jsme to. I když ne všech sedm jezer, ale alespoň tři. A byla to nádhera.

A teď se možná ptáte, proč sedm jezer a jeden trpaslík...tak koukejte:


Šťastnou cestu, Vojto!

A možná se také ptáte, co dělal Hvězdopravec. Pracoval. Jako vždycky...