Můj francouzský sociální víkend

Mám za sebou šest let učitelské praxe, a jeden z následků šesti let ve školních škamnách je, že z party a setkáními s přáteli posedlé extrovertky se stal nabručený autista, jehož představa o příjemně stráveném víkendu by se dala vystihnout slovy mého kamaráda (rovněž učitele): "Nejlepší víkend je ten, kdy nevylezu z pyžama." Přestože od prázdnin neučím, moje touha trávit celé dny ve společnosti lidí, se vrací jen velmi pomalu. Představovala jsem si tedy, že nevylezu z pyžama a můj jediný úkol bude spočívat v tom, že budu honit Hvězdopravce do práce, a když už jsem v té podpoře doktorandů, také po Skypu poslouchat Vratislavovy nářky a bludné myšlenky vyvolané dalším nekonečným doktorátem.

Ale to jsem si jen myslela. Víkend byl francouzský a sociální. Po pátečním odpoledni, které bylo velmi francouzské, protože jsem byla na obhajobě doktorátu....ne, nebojte, ne Hvězdopravce, na to vás upozorním dlouho předem....na obhajobě doktorátu bývalého přítele své kamarádky Igy, který je už ale zase její současný přítel, ale jeho rodiče, kteří na obhajobě byli, to neví. Na obhajobě byla také bývalá přítelkyně mého bývalého přítele Elodie, a tak jsem tam alespoň někoho znala, což bylo příjemné. Pak jsme se vrátily s mojí kamarádkou Igou do Grenoblu a chvíli jsme hledaly Hvězdopravce, který unikl mému sledování, a od počítače si odskočil někam na pivo. V první hospodě jsme ale místo Hvězdopravce narazily na Igina bývalého přítele Stefana, o němž jeho kamarádi ještě nevědí, že je bývalý. Radostně nás tedy uvítali a udělali nám s neuvěřitelnou rychlostí místo u stolu....místo, které se nedalo odmítnout.

V sobotu ráno zavolal Hvězdopravcův otec Jean, že je na Coup d Icare, což je letecký den blízko Grenoblu. Lítají na něm paragledisti, deltaplány, rogala a vůbec všechno, co peří má. Pravidelný účastník (já) letos nejel, protože má doma onu nevděčnou práci roztleskávačky při psaní doktorátu, ale jinak určitě najdete na mých stránkách nějaké fotky. Hvězdopravcův otec Jean je nadšený letec a stejně tak jeho nová přítelkyně Marie. Hvězdopravcův otec Jean tedy zavolal, že je na Coup d Icare, a že se u nás zastaví někdy v neděli. A pak, jako obvykle, vypnul mobil, který nosí zásadně vypnutý, protože vlny z mobilu, jak známo, škodí zdraví.

Hvězdopravcova otce Jeana jsem viděla jednou. Bylo to v létě v Horní Provence. Ze svého čerstvě zapnutého mobilu zavolal, že je kdesi poblíž, a že by se zastavil. Nic nepomohlo Hvězdopravcovo upozornění, že za chvíli přijíždí také maminka Marie, bývalá to žena Hvězdopravcova tatínka Jeana, se svým přítelem a párem kamarádů. Hvězdopravcův tatínek Jean přijel i se svojí novou přítelkyní Marie, a já jsem měla tak čest ho poznat, a Hvězdopravec měl zase čest poznat jeho novou přítelkyni. Pak jsme šli na večeři, kde celou dobu, jako obvykle, mluvila jenom maminka Marie, přítelkyně Marie chodila kouřit jednu za druhou (doufám, že si nezapomněla vypnout mobil, jehož vlny tak škodí zdraví) a trucovala, a my jsme se během kuřáckých seancí přítelkyně Marie starali o budoucnost jejího pudlíka, spokojeně vrnícího pod stolem, o němž se Hvězdopravcův tatínek Jean vyjádřil takto: "Jediný důvod, proč jsem ho ještě nezabil, je, že se ho okamžitě zbavíme u nějakých příbuzných." Zřejmě od doby, kdy Hvězdopravcův tatínek Jean už nebydlí v kempu, kam se odstěhoval poté, co ho vyhodila jeho bývalá přítelkyně Jeanne, Jean nemá pro pudlíka vhodný výběh.

V neděli ráno jsem se vydala na trh. Potřebovala jsem nakoupit něco, z čeho by šla vykouzlit večeře pro neznámý počet osob (pokud by Hvězdopravcův tatínek Jean přišel zrovna v době večeře a pokud by s ním třeba byla i přítelkyně Marie a třeba ještě někdo), která by se zároveň nezkazila hned druhý den v případě, že by na večeři nepřišel nikdo.

Odpoledne jsem strávila na Skypu s Beatrice, která je již v Makedonii, kde objevuje rozličnost zboží prodávaného na místním trhu. Pak přišli Jura a Eliška, spořádaní čeští manželé a moji kamarádi, kteří se vrátili z výpravy na ledovec a zastavili se na čaj, čímž i autistovi mého kalibru udělali opravdu radost. Eliška mi mimo jiné nabídla, zda nemůžu vedle doktorandů Vratislava a Hvězdopravce vzít pod svá trpělivá ochranná křídla také Juru a pomoci mu s nějakým tím motivačním dopisem, což ráda udělám, ale doufám, že mi pomalu francouzský stát udělí licenci na otevření ústavu pro zmožené doktorandy.

Bylo půl osmé večer, čas zavolat mamince Jarce, která v mých rodných Rokycanech již od nepaměti žije stále s tatínkem Františkem. Vyprávěla jsem jí, kterak na rozdíl od naší rodiny, kde je třeba doslova zabookovat termín návštěvy cca rok předem s přesným datem příjezdu, odjezdu a s přesným počtem, pohlavím, velikostí, šířkou, délkou a jmény osob, které se budou návštěvy účastnit, možná dorazí Hvězdopravcův tatínek Jean, protože byla stále ještě trochu neděle, že možná dorazí s někým, možná dokonce s pudlíkem, možná na večeři a možná kdo ví co dál. Jakmile jsem položila sluchátko, zazvonil telefon znovu. Hvězdopravcův tatínek Jean zapomněl kód vchodových dveří. Podle toho jsme poznali, že nejspíš stojí dole před domem. Za minutu jsme se mohli přesvědčit, že tomu tak skutečně je, že je s přítelkyní Marie a že pudlíka už naštěstí někde udali. Bleskurychle jsem vytvořila těstovinový salát s parmezánem, který Hvězdopravcův tatínek Jean nejedl, protože v něm byl sýr, a on sýr nejí, ale naštěstí jedl sýrovou pizzu, kterou přinesli.

Když odešlil konečně jsem se navlékla do pyžama. Které příští víkend už rozhodně nesundám.

P.S. Podotýkám, že můj současný stav se jmenuje nezaměstnanost
P.P.S. Jména některých protagonistů jsou změněná, ale zároveň tak, aby podobná či stejná jména zůstala podobná či stejná.
P.P.P.S. Jinak jsem si nevymyslela ani ň.